Rozsudek

Před tebou tu klečím
s hlavou skloněnou,
strnulá mlčím,
duši mám raněnou.

Tvůj rozsudek neslyším…

Dva velké šrámy,
oba dva skrz.
Dvě velké brány
do země slz.

Ty to však nevidíš,
necítíš už nic,
dýku svou políbíš
a …

K ní cítíš víc.

Zabil jsi podruhé,
cos měl kdysi rád.
Vzhlížíš teď ke druhé.
Cítím z tebe chlad.

Já nejsem kámen –
tak jak si myslíš.
Řekni jen „Ámen“
a prosbu mou vyslyš.

Bodni tím mečem!
Litovat nemusíš.
Vždyť ke mně přece
dávno nic necítíš.

Bodni a začni se radovat
- už budeš mít klid
Bodni a začni oslavovat
- nebudu už žít.

Už nebudu prosit,
nebudu brečet a lkát.
Nebudu ti život kazit
a v cestě ti stát.

Už nebudu…

Ty jsi ten kámen!
Ne já, ani nikdo jiný!
Zhasni můj plamen.
Na hrob chci kopretiny…