Smysly

slyšíš...trhá se mi lebka v půli...
emoce na levou stranu
napravo chlad - pravou rukou tě hladím

nevidíš?...hledám na louce
odkvetlá těla pampelišek
a do světa foukám molekuly
svojí bolesti...

Chutnáš moje rty, ňadra, klín...
ale nikdy ses mi nedostal pod kůži,
víš, jak bolí rány od nože,
ale netušíš, jak bolí duše...
ta nehmotná tělní substance...
nahmátni ji...
cítíš její vůni?
Voní po rozteklých iluzích
malého dětského srdce