Hrobaříci.

Hrobaříci ve své chýši

pohřební list kvapně píší.

Umřel prý pan Hovnivál.

Kdopak by se nenadál.

 

Zabila ho kulička

byla úzká ulička

přimáčkla ho na zeď domu.

Broučci pláčou, dejme tomu

že to takhle asi bylo.

Možná taky měl moc kilo.

 

Hrobaříci s lopatou

mají práci velikou.

Pod smrkem si dají práci

nejsou tu jen pro legraci.

Sluníčko jim pěkně svítí

všude kolem samé kvítí.

U práce si zpívají

náladu zlou nemají.

 

Z dálky už se průvod blíží.

Hrobařík se neohlíží.

Práci svou má hotovou.

Mravenečci svorně jdou

táhnou káru s neboštíkem.

Za ním strejda s černým trikem.

A pak průvod veliký.

Mouchy, vosy, taky švábi

a i dobří kamarádi

jdou si v klidu za vozem.

Pod nohama černá zem.

 

Do díry ho potom spustí

pláč si nikdo neodpustí.

Hraje cvrčcí muzika.

Brouci, švábi, kdekdo si pak zavzlyká.

 

Hrobaříci s lopatkou

každý kousek hlíny shodí

tímto ho pak vyprovodí

na ten druhý břeh.

Žádný shon a žádný spěch.

Kytičku mu dají malou

a už jdou si k domovu.

 

Z vesela si zpívají

cvrčci si pak zahrají

na housličky svoje malé

hezky rázně do kroku

brouk broukovi po boku.