Žiivot

Poznala jsem lásku
a hned si mi ji vzal
poznala jsem štěstí
tak proč jsi mi ho bral?

Jsi krutý, jak ten nevlídný král
jenže i ten má svůj lid rád
proč jsi mě nechal neštastnou?
zmatenou a navždy opuštěnou?

Procházím se zahradou
měsíční paprsky mi osvěcují tvář
procházím se zahradou
měsíční paprsky snad zakryjí můj pláč

Živote!
Ty hnusný chudáku!
Připravil si mi do cesty jen utrpení,
bez kapky naděje a uklidnění
já ted musím plakat v nocích bezesných
nad osudem svým nehezkým

Tak a už dost
už nechci tu chodit sama a ztrápená
chci zase žít, být šťastná a zblázněná
do života, do lidí a jejich smíchu
tak živote překonej svoji pýchu
a dej mi to, co jsem si vždycky přála
život , na který jsem si vždy jen hrála