Sisyfovské elegie

Sisyfovské elegie

Anotace: Kameny, slova ...a tak

Nosím kameny,
alabastrový vápenec,
skládám z nich zeď,
slova do rýmů,
za tou zdí vonné květiny,
pro tebe mohly by kvést.

Balvany, o něž jsem zakop,
přebývají každému verši,
obtěžkány nepochopením,
vahou lehkomyslných slov.

Slyším sisyfovské elegie,
stydlivé jehly ticha,
derou jemné dlaně poety,
hle, už se nadechuje, ten lhář.
Konečně báseň o lásce
sype své proudy valounů,
po lukách, navzdory květům,
jež ulpěly na tvářích blat.

A na kraji kraje, za zdí
ztratila ses nakonec i ty,
jen tak, bez řečí, bez květů,
s bělostně kamenným úsměvem,
a sbírkou růžových sonetů.
Autor Taog, 27.05.2007
Přečteno 302x
Tipy 1
Poslední tipující: hanele m.
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Děkuju, děkuju moc

28.05.2007 21:16:00 | Taog

líbí

Tak ta je nádherná, přečetla jsem si ji několikrát a pokaždý na mě dýchla něco novýho a poutavýho

28.05.2007 20:45:00 | Čekanka

líbí

Píšeš zvláštně a hezky. Přiznej se, kde kromě
Literu publikuješ. Mám Tě za profesionála, promiň.

28.05.2007 12:07:00 | Beáta

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel