á

Vlak zahouká,
Jelen se zakouká,
slzička mladá,
k zemi padá.

Duše bílá,
srdce zpívá,
Petra milá,
slova zbylá.

Mozek hloubá,
duše kárá,
věta hloupá,
mysl bádá.

Láska veliká,
jarem opitá,
svědomím omytá,
jak moře hluboká.

Touha zraněná,
světlem zbarvená,
přáním ohebná,
v temnotě zapadlá.

Víra doufá,
nápadem nadšená,
cestou znavená,
hedvábím pokrytá.

Těla pevná,
vášní divá,
stále bdělá,
rosou zalitá.

Zrada malá,
vůle uvadlá,
na vše skoupá,
v síti houpá.

Sluníčko zapadá,
myšlenka napadá,
ješitnost bodá,
srdce se nedá.

A horník fárá...