Sedm křížků
Sedm křížků
Už ví,že čas jde příliš rychle,
než aby s ním mohl držet krok,
co dříve zmohl za krátkou chvíli -
to dneska trvá celý rok...
Je příliš starý měnit svět,
tu bolestivou samotu,
odložit tíhu prošlých let,
tak jako kolo u plotu...
Na krku nosí sedm křížků,
častokrát změnil se mu vzhled...
a jako orel co nabral výšku -
už musí jenom klesat zpět...
Občas se projde po nábřeží,
kde řeka smutně protéká -
je tmavě šedá jako peří...
a nepotkáte člověka...
Potom se vrátí do podkroví,
kde stará postel z mosazi...
na jeho slova neodpoví
a strop je černý od sazí...
Na stole plném zbytečností,
jsou hnědé šmouhy od cigár...
a jeho starý křehký kosti,
už neroztančí madrigal...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Tak děkuj a polib ty ruce,
který se mohou ztratit
14.06.2007 09:07:00 | Vivi.~2
Krásná a procítěná. Každý věk nese svou radost i svůj smutek.Je třeba žít s nimi a nanaříkat.
14.06.2007 08:38:00 | s.e.n
Tahle mě osloví pokaždé, a pokaždé naprosto stejně...smutná a nádherná
14.06.2007 07:25:00 | Lorraine
počká na něj,než se světem pokochá..
a pak mu uvaří do obouchaného hrnečku oblíbené kafe s dvěma cukry...
podívá se do jeho očí a něžným úsměvem mu ten jeho oplatí...
podá mu rozečtenou knihu a brýle..
a pak usne s jeho hlasem v uších,
jemně pohlazená po duši...
13.06.2007 21:00:00 | Žqáry
