Inkognito

Usínám se zvoněním
kostelního zvonu,
zpívám si tehdy,
když vyhrávají takty hromu.
Tančím se stromy, které
jsou opletené listím,
nevím kdo jsem a vím,
že to již nezjistím.
Součástí mých pocitů
jsou pocity druhých,
bohatých skrčků,
ale i nešťastníků chudých.
Vím, že mohu projít dveřmi mnoha domů,
vyšplhat se do větví všech stromů.
Lidé si mne zvou, aniž to vědí,
jsem inkognito,
ten, jenž je v utajení...