Přes snítku máty zavěšenou na lustru

Přes snítku máty zavěšenou na lustru dívám se a žasnu údivem...
Doutnající fotka v popleníku bojuje o přežití,
dvě tváře smíchem rozzářené - teď již jen plamenem.
Zbylo pár myšlenek, že bylo nám dobře v tom našem bytí.
Oheň vše pohltí a srdce stává se kamenem.