Hrneček s pomněnkami

Ve starých kamnech oheň vlídně praská,
pláty jsou rozžhavené do běla.
Konývka,co pamatuje ještě otce mého děda,
začala vřít a do taktu si pobublávat.
Kuchyní teď zavoněla omamná vůně
heřmánku,meduňky i různých,jiných bylinek,
co vsypávám si do hrnečku,
který je plný vybledlých,modrých pomněnek.

Ten hrneček má ouško samou vrásku,
a jeho barva časem změnila se k nepoznaní,
tak i na něm se projevilo jeho moudré staří,
proto kdyby byl kouzelný,
mohl by začít vyprávět,
o tom,že i on má svoji duši citlivou!

Divám se na něho s laskavou vděčností,
ohřívám si zimou zkřehlé ruce,
upíjím z něho čaj ze sedmero kouzelného býlí,
pomalu při tom usínám,
a zdá se mi,že hrneček přece jen
tiše,tichoulince,šeptem něco říká,
psst-poslouchám!