Naivní

Anotace: krmit někoho nadějí, je často to nejhorší, co můžeme udělat

Na okraji louky,
dětské tváře..
Šmouhy od mouky,
lesknoucí se svatozáře..

Modrou kopretinu na dlani držejíc,
se strachem, potajmu doufajíc..
Ležela, šeptala.. do neznáma

Vlasy divoké a temné,
prsty vlídné, řasy jemné,
pod nimi modré nebe..
Ležela, šeptala, prosila.. o Tebe

Přece jenom je odvážný,
mohl by mě chránit,
kdo jiný mi tolik rozumí,
kdo by mě dokázal bránit?
Pomyslela jsi, ležela, šeptala.. usmála se

Nožky bosé,
chladila v rose,
rty jako jahůdky,
věřila chudinka ještě pohádky

Jenže.. Ty jsi to neměl v plánu,
vysál jsi ji, nechal samotnou..
Ani ses nerozloučil a nejspíš šel za jinou..
A .. přitom, ona ti vážně tolik věřila