..vidí krev a nebe v plamenech
vodu chrlící omleté kosti..
ulehá do zeleného moře
omámená vlnobitím trav
stoupá – klesá – šumí
osudná vlna
..vypráví a šeptá..
o perle v hlubinách
o třpytících sponkách na šatech
o hvězdném prachu na kůži
o pravdě a důvěře
o kamíncích co urovnává
o těch
kterým už nepomohla
o hledání
o času - před a potom -
spojeného
hříšnou spirálou vlasů
..hora ve větrném plášti
žádá své oběti
vždy dostane
co jí náleží..
jen mluv, ty vlno,
a perly své si nech
však smyj s mé kůže prach,
je hvězdný, snad nemáš strach,
kameny srovnej, jich zde plno...
že oběť žádáš? nač ten spěch,
ne, dosud nebe není v plamenech
***
Jiří senior
16.07.2007 17:59:00 | j.c.
Osudná vlna vidí i nebe blankytné, umí se uklidnit, šumí i pohladí. Ano, vypráví a šeptá o tisíci krásách, chce být i milosrdná...
14.07.2007 01:29:00 | Lota