ČEKÁM

Pro paní svou šel jsi včera bojovat,
pod oknem jejím nechal‘s rudou růži,
jak se na rytíře sluší.
Rukojeť meče pevně jsi svíral,
se sklopenou hlavou odcházel jsi,
aby tvé dlouhé hnědé vlasy zakryly slzy.
Jak ztěžkla zbroj, když vzpomněl sis,
že do její náruče víckrát se nevrátíš.
Včera když svítalo stála jsem pod oknem,
s rudou růží jsem doufala,
že naposled se k sobě přitisknem‘,
s růží jsem na tebe volala.
Jako bys na bedra vzal další kříž,
hlava tvá klesla pak ještě níž, níž.
To včera už jsou čtyři roky.
A já stále doufám, že uslyším tvé kroky.
Že na obzoru uvidím tě stát.
Kéž ještě jednou mohl bys mne milovat.