Pro vílu, co se pořád ztrácí...

Pro vílu, co se pořád ztrácí...

Anotace: trochu smutná...ale tak to dopadá, když se člověk dívá do tmy a Měsíc svítí a on skáče z balkónu na orosenou zelenou trávu:)

.
Jenom tak si ležet
V polštářích,
Ze kterých se
Stále sype
Plyšový sníh

Jako
Čajová lžička
Co mi včera
Vypadla z ruky

A cinkla

Padá hvězda
Z mého pokřížkovaného
Nebe a já se modlím
Za svoje přání,

Co možná
V jedné vteřině z života
Ozáří prudce
Moji
Zasněnou tvář za závojem
Ze sedmi svítání

Už dlouho
Chodívaly oči
Trhat potají kopretiny lásky

A pak styděly se za
Svoje hříšné myšlenky,
Co věšely se nad našimi hlavami
…pokojně

Už jsou přebolavělé, dounavené…

Pomalu a potichu
Otvírám
Svoje ruce a hladím
Saténové tělo
Nevinného srdce
…studí

A mně se chce
Trochu spát

Tak nezírej na mě
"prosím..."
Když modlím
Se s deštníkem
a cilindrem na hlavě
k Měsíci
Za svá
Poslední
přání
.
Autor Lizzzie, 06.08.2007
Přečteno 383x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

včera jsem bloudil po vašem městě...hezký :)

11.08.2007 10:20:00 | callowsick

nebe spadlo do mých dlaní...

a tak dál.

07.08.2007 19:10:00 | lidus

Tantamy rozjitřených citů
po nocích naklepávaj budku
všem smuténkům, co mačkaj´ si
... .... .... ze srdce hrudku ...

07.08.2007 16:34:00 | HarryHH

jj taky sem měl ten pocit :)

06.08.2007 19:49:00 | Chonglee

Ty naše malá hříšnice... ;)

06.08.2007 17:32:00 | prostějanek

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí