Gesta
Gesta
Anotace: náladová... jako já...
Zbytečně rozmáchlá gesta,
ve kterých neřekne se
nic,
jenom strach z neznáma
a bolest z odcizení.
Propiskou si nakreslit
na čelo kolečko,
když už není co ztratit
a není proč lhát
nočním můrám.
Tlustou čáru za minulostí
a začít od nuly.
Vyplatí se to jen tehdy,
když sebevědomí kleslo
hluboko pod bod mrazu
a citový zisky
jsou v červenejch číslech
žlutě orámovaný
a přeškrtlý
černou tužkou na obočí.
A pláč je taky způsob,
jak odlíčit unavený oči
od stínů
a přetvářky
přebujelýho smíchu...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk11.08.2007 22:42:00 uživatel smazán
mě se taky líbí ten konec. teda jako celá báseňka samozřejmě, ale... ty líčidla... a třeba bílej polštář...
11.08.2007 19:58:00 Rádoby zoufalá
Moc pěkná. Já si zas připadám přehnaně patetická (ale snažím se, aby to lidi na mě nepoznali.. ..)
11.08.2007 19:22:00 prostě Zuzana
Smekám.. Ten konec nemá chybu :) A vůbec mi nevadí, že nemám klobouk :)
11.08.2007 18:56:00 lidus
Já ti nakreslím na čelo slona.. Růžovýho... S puntíkama... tak nebreč, skřítku...:-)
11.08.2007 14:42:00 mattoni.uz.neni
Ano, musím souhlasit... Poslední verše se mi líbí nejvíc. Jak smutně pravdivé a v praxi vyzkoušené...
