Bolehlav

Duclatí nabucaní andělíčci
smáli se mi nad hlavou
/svoji pisen prchavou/
šeptala růžová ústka
zlatým ouškům.

O smilování
prosily temné bedny
bez soucitu
v malých hrášcích malachitu

/ametystové vzdechy zdí/
padlé začátkokonce
/z jednoho hrnce/
jíme bezsrdcaté srny
/bezvousé stíny vědomí/
podlomení smyslů na zakázku absolutismu
moudří šneci v agonických skřecích DOST!

(a hlava stále bolí)