Winternight
Winternight
Vzduch se chvěje
otázka neuspěje
daleko jsi a já sama
a naděje za horama...
jen touha
nemůžu ji přemoci...
je v ní něha celého vesmíru
dotyk holé kůže vlhké potem z letní noci....
vzpomínky
na něco, co se nikdy nestane
hvězdy blikající
mezi letícími letadly....
a samota a její hořká chuť,
na niž nelze zapomenout
ovládla tak brzy každý kout
kroky, jež směřují za tebou
zastavím a teď mne suď
malichernou....
zraněnou....
osamocenou...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...rozpustí se už v dalším svítání, určitě!
Krásně napsané, líbí se mi,faktjo.:o)
25.08.2007 19:01:00 | Navire
koukám do nebe a jsem sama...pak vidím i míjející letadla v nekonečné dálce plná lidí s jejich životy...ale i jemnou chuť hořkosti z okamžité samoty...která se, věřím, rozpustí v dalším dni....děkuji za komentáře
24.08.2007 22:47:00 | Verena
