Hlad

O prázdninách na zahradě lenošil jsem na dece,
koukal jen tak,do sluníčka,na mráčky,na nebe.
Žaludek mi vyhrával zas hladové ólé,
nedočkavě vyhlížel jsem,až bude čas oběda,
sliny se mi sbíhaly,
jazyk mlsně špital,
zdály se mi krásné sny,
o knedlíkách,o mase,o svíčkové omáčce.

Přišla ke mě maminka,
v ruce měla talíř,
volá na mě,
„Petře,pojď se honem najíst.“

Nasadil jsem brejličky,
vykulil svá očka,
žádné maso na smetaně,
ani žádný knedlík!
Na talíři vegetila
jenom samá zelenina!
„Mami to jíst nebudu!“

„Ale ,Péťo,Petříku,
podívej se na své bříško,
máš ho všude samý špíček!
Dej si raději vitaminy,
mrkev,zelí, okurku,
proběhni se po dvorku!“

Hlady už jsem šílel,
popadl jsem hrušku,
zakousl se do ní.
Pak však čekalo mě
ještě další překvapení!

Hruška měla nájemníka,
červík lomí pěstičkama,
vztekle na mě křičí,
„I ty jeden nenasyto,
snědl si mi střechu
a teď na mě fičí!"