Procházím se naší matičkou všech měst,
necítím se skvěle, nedokáži ten pocit popsat,
kousek zklamanosti, nad tím vším okolo,
špetka zloby na lidi, kteří všude jsou,
drobek pýchy nad historií této země,
ale po tváři stále mi kanou slzy,
za to, co z toho všeho je teď...
Kousek přede mnou pomalu projíždí "tip" v bavoráku,
usměvavá blondýna na vedlejším sedadlu,
ruku v rozkroku, zároveň hladí ho po nabouchané prkenici,
dívá se na mě a já ji poznávám, vždyť s tou jsem chodil do školy...
Něco uvnitř mě pomalu puká, srdce to není,
jen krunýř, který to vše drží pevně pospolu,
tu lítost nad tím vším okolo, tu zlobu,
pomalu jdu dále, pomalu pláči, více a více...
Vlastně odcházím z práce, mířím na Václavák..
:) hele co tak se někdy setkat pod koněm a zajít třeba do dobré čajovny ? Třeba tvůj zrak začně víc vnímat i to hezké v Stovežatej
30.08.2007 22:34:00 | Romana Šamanka Ladyloba