Naše rána na konci léta (obyčejný příběh)

Je půl osmé ráno
Vystřelím z postele
Rovnou do plavek.
Ve světnici potkávám tátu
Stele postele a
Okna má dokořán.
Rukou mávne směrem k jezeru:
Už je tam přes půl hodiny!
Běžím
Svahem k vodě
A cestou zkoumám hladinu:
Kde jsi?!
Ozvěna mi vrací: Kde jsi?...
Na pláži
U vstupu do vody
Leží jen
Opuštěné
Žabky.

…mhouřím své krátkozraké oči:
za špicí
čnějící hluboko do jezera
…se na hladině vynořila
maličká tečka.

Máá..míí..
Ááhóój!
Několikrát zkřížím ruce nad hlavou.
Vběhu
Strácím své žabky
Hned vedle jejích.
Chladivou vodou
Utíkám
Mamince naproti.
Máá-
míí-
-nkóó!

Maminka přidá v tempu
Protože já jen
Mapuji břeh:
Ráno to totiž chvíli trvá
Než se rozdýchám.
Trošku
(Ale jen maličko!)
Jí závidím
Že doplave každý den
Až tak daleko.

Když vylezeme z vody
Nastavujeme záda
Rannímu slunku
A pozorujeme ryby
Které stejně jako já
Mapují
Břeh.

Měly jsme v životě
Na sebe
moc málo času.
Viď
Mami...