Houby

Když den vstává
a slunce rozespale,
vykukuje z mraků.
To je ten
pravý čas vyrazit.
Hlavičky hříbků
mě zdraví.
Poznali,
že nemám nůž.
Zpod smrčku,
vykoukla muchomůrka.
Řekl jsem jí,
že je krásná
a ona zčervenala.
Holubinky kolem,
jen zelenají závistí.
Hloub v šeru
listnatých velikánů,
kam slunce,
jen málo najde cestu.
Tam z tlejícího listí,
tvoříce čarodějné kruhy,
rostou ty pravé,
houby pro lektvary.
Potkat tam můžeš,
mé přítelkyně čarodějky.
Sbírajíce je,
něco si polohlasně mumlají.
Pokývnu mlčky
na pozdrav a jdu dál.
Přivítat Lišky a Ryzce.