Přichází větřík,
co z polí fouká...
tak si vem svetřík,
je za městem louka...
slunce se noří zas,
do moře mraků,
konečně přišel čas -
pouštění draků...
běháme po louce,
za námi provázky...
pod nohy pletou se,
ty dračí ocásky...
pak letí do mraků,
když vítr chytí...
v očích těch draků,
dětství se třpytí...
sedíme na zemi...
s končícím létem...
zítra ty draky... možná...
půjčíme našim dětem...
*********************
II.
Barevní draci...
běhání za nimi-
nám dětství vrací,
i s tajnými přáními...
Snad tisíc let
ti draci spali...
a teď jim patří svět,
srdce nám dali...
I když zas odletí...
i když se setmí...
tak my až do smrti -
zůstanem dětmi.
Do balíčku svého komentu tobě, balím všechny komentáře co jsou napsány pode mnou, lepší mi nenapadají :-)))
14.09.2007 23:19:00 | Lota
Je tak nádherně relaxační,jako celá opakovaná akce...
/I když těch dětí máme sebou čím dál víc;oD/
Nemohla jsem se dočkat,až zase malá nadšeně provolá"Už blbnou!":o)))Zblbneš za chvíli celou vesnici:-)
Doufám,že bude foukat hodně a dlouho!!!:oDDD
14.09.2007 21:29:00 | Žqáry