Anotace: ...A slzy padají na tva kolena....
Nevyspalost po dlouhém putování
životem….se vkrádá do mysli.
Neznámá bolest a neuchopitelná radost
se snoubí v nebeském chrámu.
…A všem je tak zvláštně…
Opilí kávou se vysmívají
pravidlům hry, která nikdy nekončí.
(Miláčku, jsem kočka nebo myš?)
S lehkou hlavou se v novém světě porušují zákony, beztrestně!
Letadla někam míří…
…Pozoruješ jejich čáry na nebi…
Každý z nás by chtěl začít znovu,
na čistý list papíru.
,,KAŽDÝ! Tak už to konečně pochop!“
Odraz ve výkladní skříni
se podobá tvým očím…
Mihne se a je pryč, nikdy nepočká.
Je na čase znovu jít,
neohlížet se …
Jen blázni přežijí,
proto jsme se naučili milovat.
Každý se naučil milovat.
Ty, oni, já.
Milovat a nenávidět.
A kdybys nechápala,
co se kolem tebe děje…
…Tak pozoruj kapky deště na kabátu,
Jak stékají dolů a kanou na chodník…
Řeknou ti o tom, jak blázni milují.
zivotni chemicka rovnice /laska.../ a i ta letadla... vedi kam miri... jsou rizena... co kdyz... vede ruka Bozi? //Co kdyz NE?!//
15.09.2007 20:47:00 | black.heart
Líbí se mi lehkost obratů
Líbí se mi naivita vetkaná do řádků
Líbí se mi! :)
15.09.2007 17:38:00 | její alter ego
Musím přiznat, že básně (zvláště ty umělecké co používají metafory a musí se u nich přemýšlet), nejsou zrovna moje parketa, na které bych si byla úplně jistá. Každopádně na mě z tvojí básně rozhodně tryskají pocity, což má být, pevně doufám, účel.
P.S.: Osobně se mi líbí ta část ,,Miláčku, jsem kočka nebo myš."
15.09.2007 15:44:00 | Redua