Veselá pouť a po smutku veta
nezavírejme přátelství do duší ghetta
vystřelit růži, zhoupnout city
zapomenout přece na boje lítý
Kráčet si s hlavou hrdě vztyčenou
kroky pak jistě cíle neminou
lehčeji s úsměvem milovat
než ztratit sebe, nás i řád
Veselá pouť a v hloubi smutku
dostát vždy slibu zapomenout půtku
jen na houpačce citů plout
do drsné reality procitnout
Člověkem a láskou být cítit
pravěké pudy v sobě nevymýtit
svět se přec točí i když nechcem
buďme tedy králem ne pěšcem
Silná báseň. Pro mě nadějná a odhodlaná, kéž bych měla také tu sílu, s každou větou souhlasím, a jen tak jsem si cosi představila a napadla mne u teho taková myšlenka, že bych chtěla, abych se všemi dobře vycházela a ostatní se mnou, proč útočit, proč zloba, zášť, bolest ...? Proč nemůže býti více teho hezkého, bolí mne, když někdo někoho zatracuje z nenávisti proto, jaký ten člověk je, bo ze závisti něceho ...
16.09.2007 20:58:00 | NikitaNikaT.
Moc hezká báseň.Dodává chuť do života. Zvláště druhá sloka -tu velmi oceňuji.
16.09.2007 16:32:00 | s.e.n