Gotická klenba chrámu,
vrací moje kroky.
Jako ozvěna bije srdce,
a ze zoufalství mlčí,
když zaznějí modlitby,
na oslavu zapomění.
Spolek intelektuálů,
tady přežvykuje,
své absurdní teorie,
z nedostatku smyslu pro lidskost.
Pod těžkou podlahou,
plesniví stovky hrobů.
Ze zdí se vypocuje zelený déšť,
a pokolení živých,
tu šlape po pokolení mrtvých.
Bůh se klaní osudu,
a prosí o odpuštění.
...napsáno velice dobře ...slova pečlivě zvolena ...téma řekl bych nevšední ...těžká gotika ...přirovnal bych to k textům skupiny Therion ...a tu já vážně můžu ...
18.09.2007 09:46:00 | WhiteSkull