V okovech minulosti

Brouzdám se závějemi sněhu a úzkosti
S rozedranýma nohama, se srdcem plným bolesti
Plahočím se za světlem, které nikdy nespatřím
Dřív než k němu dojdu, na překážku narazím

Ze sna se probouzím a křičím hrůzou
Teď už jen strach bývá mou Múzou
Ztracena v slzách a bolestném ničem
Štvaná osudem a smrtícím chtíčem

Jsem odsouzená k životu ve věčné tmě
Slepá láskou a světem vně
Připoutaná k zármutku, kde se nic neděje
Stůjte dnes při mně, všichni mí andělé

Stýkám se pouze s vězni minulosti
Spoutaná okovy – jen hromádka kostí
Jsem jeden z nich – žalostný zatracenec
Pro něhož už čeká připravená klec

V poutech dávno minulých, se sklopenou hlavou
Prodírám se životem s jedinou radou
Pij ze svého života, můžeš přece žít
Ale mám já vůbec co pít?