...
a když prší
kdesi uvnitř
mlha dokresluje
bílé krajkoví
za očima
měkce zavřenýma
smutná kráso
kolik ještě rán
osamělým svítáním
stočeným do kornoutku
bezmoci
přivítám
uvadlá něha
tolikrát poskládaná
do třírohého stínu
šeptá
každý den
že je posvěcený
Znám ach bože jak já tohle znám až mě při čtení mrazí ráda si dešťově utápím v náladách ... krásná
30.10.2007 13:14:00 | Lucie Teru
druhá strofa, nádhera...
20.10.2007 21:33:00 | Trdlo