My dva...

Anotace: Neberte vážně... Vlastně to skoro ani není báseň

Slunce zapadlo.
---sleduješ jak se náš čas naplnil? A tys to ani nestačil postřehnout!
A při tom západu slunce si měl na sobě -
to zelený tričko,
ty boty od vjetnamců
a jedna tkanička byla delší než ta druhá.
Nápis se odlupoval...
(slupka spadla a bez obalu jsi to řekl)
Jdeme spát!
Mrkl jsi.

Ne!
Dnes ne!
Takhle ne...
Po pěti pivách a dvou rumech, ne....
A možná, že nikdy
ne!

---Ráno---
Mlčel si...možná studem...
nebo uražen?
Tvé ublížené ego s velkou pamětí....cha!
A stejně ne...
a ne a ne a ne!

Jdi pryč...(tohle jsi řekl - MĚ!!!)
Jdu a ráda...mlčím...
A na schodech? Pláču! Jak malý děcko
Jak sněhulák na konci zimy
a jak slunce, které ho musí zničit.
Jak jak jak....jak já!
Tak jak dokáže plakat zlomený člověk...