Tichá...

Srdce mé krvácí,
tak vím, že ještě nějaké mám...
Síla se... vytrácí...,
ach bože, proč jsem zůstal sám?

Duše má plápolá,
jak plamen svíce v mrazu,
to sťatá květina
volá svou rudou vázu
slůvky odsouzence, jenž mezi zuby drtí:

"...počkej, než naplním tě vůní, nadějí i smrtí..."