Zlatavý podvečer u vody...
Slunce se topí v rákosí,
stromy svým pestrým hávem
snad naposled se honosí.
Sedíme mlčky - dva "tiší blázni"
okouzleni tou nádherou,
a jako vždycky nevadí nám,
že ryby vůbec neberou.
Jsme tu jen my a nikdo další,
chvílemi se Tě dotýkám,
od vody náhle zavanul chlad,
zas Tvoji bundu oblíkám.
Miluji tyhle tiché chvíle,
jsme si tak blízko, oči Ti září,
znovu si říkám - asi posté
- s Tebou já nebojím se stáří.
musíš být prima ženská, superpozitivní, to já..no, zkusím se polepšit tip
16.10.2007 16:15:00 | cevert
kdysi jsem takto
se svou rybkou
pomalu stárnout chtěl
jenže pak čas
hnul výhybkou
a moje slova zapoměl
12.10.2007 16:47:00 | HarryHH
také bych si přála dojít s někým k takovému závěru.... moc pěkně napsané :o)
05.10.2007 14:02:00 | Martinecka23