Anotace: zaposlouchal jsem se do Harriese a cosik zplácal... omylem
Pojď se mnou,
půjdeme do baru, kde nevadí jim blues
a budeme hrát stesk našich duší.
Necháme trubku ať leží v koutě,
jen klavír bude znít pro barový židle
a blbě falešně můj smutnej tenor.
Jsem už dost velkej,
tak můžu nechat brečet svý srdce až do rána,
že už jsem zase sám, že ta ženská je pryč z partesu.
Necháme brečet svý srdce
a třeba peklo zamrzne a nebude nás chtít
a třeba nás jen vyhodí servírka.
A pak v první ranní tramvaji
nakopeme zadek novýmu dni
a slunci hodíme flaškou vstříc.
12.10.2007 17:30:00 susana.de.plata
Postalkoholické stavy jsou protkány depresí... Nepij, soudruhu! Jinak báseň dobrá, vlastně hodně dobrá... Každý se potřebujem napít, když nás něco, ale častěji někdo, pěkně nasral. Servus!