Zase zmatky

Pomačkaný přání
v rozpálených dlaních,

hrst předloňského sněhu,
(náhražka za něhu),

co vytáhl jsi z koše.

Osud listonoše
(občas se podezřele smál.)

Smutek marš mu hrál,

když po ulicích chodil
a trápení podíl

do schránek nám házel.

Vlastní rozum vsázel
pro nerezové hroty,

pro pošetilé noty,
pro křišťálové pátky.

Tam a zase zpátky

nosil s sebou pocit,
že konečně už procit´

blázen ze sna svého
ohněm pokřtěného,

že konečně svět spasil

jeden bodrý
Vasil…