nameless

Anotace: psáno kdysi v červenci, v noci, když se mi oddaloval někdo, za koho bych zemřela... nebo se to taky dá podat jako jedna z těch, tkerejch tu je plno...

Už nechci vidět Tvůj naivní úsměv.
Je to furt dokola, jak období zimních oblev...
Nebaví mě dívat se,
Právě se mnou zima třese...
Asi tu je zima...
Jdi si, za těma svýma!
Nevím, jestli je to zimou,
je to asi ve mně... je to mnou...
Já dělám chyby, nebo jsem jí já sama?
Už je konec, to já, nebo ty jsi zklamal?
Nevím... Nevím, co říkat...
Nevím, jestli brečet, jak se chovat...
Nespočet otazníků se mi prohání hlavou, jak stádo koní...
Nemysli na mě, na ten pád... teď tu jsi pro ní...
Já tu nejsem, ale stále před očima Tě mám...
Zdáš se mi tak, nebo skutečně beze mě nejsi tak sám?
Zdá se mi to, nebo je to klam?
Už nechci se oddávat těmto beznadějným a nevěrným hrám...