V zahradě bleděmodré

Měsíc bleděmodrý na obloze
Zahradu osvětluje
Nádechem snovým
Ta tajemnou se jeví
Životu pozemskému
Tolik vzdálená se zdá

Pak brankou kamenou
Dokořán otevřenou
Dívka v bílém vchází
Hlavu smutně
K zemi skloněnou

Hledí do země
Kde listí
Podzimem ztrhané
Bezvládně leží

A v zahradě
Měsíčním svitem
Bleděmodře zabarvené
Vítr její sny i s lístím
Do dáli odnáší