Přemýšlím...
proč se věci dějí...
kde chybný dělám krok
či spoustu gest...
Přemýšlím...
proč druzí ranit smějí
a nutí opustit
nejednu z vytýčených cest...
Dívám se…
jen tak po okolí,
tady ten kulhá,
v botě kamení…
Dívám se…
ten je podepřený holí,
křoví mu ponechalo
jasná znamení…
Potkávám…
bolest s usmířením,
lidské trápení
a vnitřní vědomí…
Potkávám…
pohled rozzářený
právě těch,
kteří… dávno ví…
Zůstávám…
a mlčky tvořím
jen úsměv,
co vše zahojí…
Někteří mohou ranit,
jiní ne,
někteří mohou krátit,
život, co brzy pomine.
29.11.2007 12:24:00 | .K.r.i.s.t.y.
Úsměv Tvůj je kouzelný
Má sílu nebeskou a je bezedný
Bytostem s krásnou duší
tenhle úsměv vážně sluší :o)))
Díky, že ho rozdáváš, Cecilko.
A děkuju za Tvoje písmenka :o)
08.11.2007 09:39:00 | Beepat
... jo ... kdybychom věděli ... proč se věci dějí ... i když ... lepšie něvedět ... ako vedět ...
05.11.2007 20:26:00 | JardaCH
Je to krásná básnička
slovy hladí,potěší,
hodně se z ní naučím,
až se někde setkáme
také Tebe pohladím,
nechci v botech kamení
chci rozdávat úsměvy.
05.11.2007 17:38:00 | s.e.n
Víš jsou i tací mezi námi
my mlátíme otep slámy (prázný)
oni zlato z kapes trousí
a něj chleba nejchutnější
každé zrno jiný svět
každé sousto úsměv hned
děkuji ti čarodějná
jedubabo písmem smělá
polibek ti posílám
něžně oči přivírám
otrávit se nechám tebou
tak pospěš už mi ruce zebou
pro tvé básně umřu rád
to jsem chtěl ti vědět dát.
05.11.2007 16:22:00 | Luca_69
Tohle všechno... se týká nejen těch, které vidíme... slyšíme... ale i nás... každý z nás v sobě má... tohle všechno... od kulhání až po hlazení...
05.11.2007 15:49:00 | Levandule