....
Z pavoučích sítí
ukápl večer
krajina šedobělá
ve stínech mizí
Měsíc prokusuje noc
a ve tmě skoro nic
jen polohlasné nebe
šeptá
odleskům mých náušnic
láska je málo
V mezírce
mezi dnem a nocí
prosním ticho
slovům novým
dané na kabát
rozednělá chvíle
sluneční zlatou přízí
pavučinu dne
začne
se svítáním tkát
Rozkvetla magnolie
Co je na ní naivního? Prosím, nesnižuj svou poezii v anotaci, nezaslouží si to. Píšeš nádherně :-)
Lucinko... to, o čem píšeš, není láska... ale to Ty přece víš... láska : chtíč...
07.11.2007 09:34:00 | Levandule
Jak která láska ... některé lásky moc bolí... sobecké neurvalé... a pokudd chybí úcta a obyčejná lidská slušnost je to moc smutné...
Danuško ta báseň mě bolí v srdíčku...je moc krásná
06.11.2007 18:40:00 | Lucie Teru
Hm asi chápem lásku inak. Myslím si, že ozajstná láska v sebe zahrňuje i to pochopenie, úctu, odpustenie etc., resp. že sú to vlastne prejavy lásky.
06.11.2007 17:24:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Láska je málo ? Co je víc ?
Já veřím, že bez ní by
nebylo slunce, ni měsíc.
Bez slunce ani magnólie nezakvete.
06.11.2007 16:45:00 | Romana Šamanka Ladyloba