Naše klec
Naše klec
Jsme lapeni v pasti
neschopni najít cestu ven
Jsme lapeni v pasti
Masku nosíme každý den
A snažíme se mříže přehlížet
Svou klec se snažíme nevnímat
Učíme se nerozhlížet
Už umíme... oči zavírat
Jsme zavření v kleci
která je nám tak drahá
Která je v našem srdci
které se nerozdává
A držíme dveře zavřené
Nic nesmí dovnitř ani ven
City jsou do noci zazděné
a za mříží... tančí den
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Vím o jednom...tam kdesi za mříží...
bolí mě jeho vězení...
nemá sil zlomit, uniknout
jen čeká...
na smrt, zdá se mi...
:o(
13.11.2007 20:24:00 | Cecilka
když Budha seděl pod tím svým stromem tehdy...a už tolik let trávil sám v sobě na cestě k osvícení, jela kolem na řece loď. a tam byl muž a dítě.. a to dítě mělo luk. A ten asi otec mu vysvětloval jak se s lukem střílí..
"Když budeš natahovat strunu toho luku příliš silně, praskne ti...
a když ji zase natáhneš málo, daleko nedostřelíš... musíš najít střední cestu..."
a to byl důvod proč tam tehdy u toho stromu neumřel..
protože kdyby ano, nikdy bych ti to nepsal, protože by to nikdo neřekl pro další generace...nebyl by nikdo kdo by to řekl...
měj se
09.11.2007 13:43:00 | Favi
