Růže a modrý slon

Z čistého přátelství růži věnoval,
políbil na tvář s malým přáním.
Přes mráz na ústech slova skloňoval,
a v očích s nápisem :“Zas se vrátím.“

Odešel ..

Zanechal růži, květinu jemnosti,
růžové barvy přecházejíc v bílou,
Snad právě ta, znakem volnosti,
byla plněna po okraj vírou.

Naší ..

Stojí ve vodě, ostatní odkvétají,
a v modravém slonovi roste pýcha.
V okvětních lístkách slova se skrývají,
a růžovým parfémem kráska dýchá.

Na mě při psaní ..

Zbavena trnů, snad dokonalosti dospěla,
kráska v růžovo-bílém šatu.
V nádhernou sukénku růže rozkvetla,
jak princezna v pohádkovém zámku.

A slon pyšní se krásou..

Až bude hlavičku sklánět k zemi,
vezmu ji a na špagát pověsím.
Aby zas připomenula mi někdy,
že v určitých dnech, byl mi vším ..

Ten kluk, co modrému slonovi se podobal ..