Roztáhl jsi svá křídla
... Pegasus ...
Vznesl jsi se výš,
k vrcholkům horských masivů
a nyní k nám promlouváš
pírkem po pírku.
Padáš...
*
Sněží...
* * * * *
Vločka za vločkou
snáší hřejivou energii nebeskou.
V Koločavě domek prostinký,
v půdě otisk minulosti,
kde dobro mělo vítězit nad zlým
a pokaženým charakterem ...
Sněhovou peřinou přikrývám své tělo zmrzlé,
hřeji se každou vločkou,
s každým krystalkem její existence
zarývám do své paměti otisk její jedinečnosti,
výjimečnosti,
něžnosti
a krutosti která se ukáže s prvním horkým vánkem.
Přišla s nadějí,
odešla s pláčem ... roztála ... bez ptaní ... bez lhaní opustila můj vnitřní svět .... múza.
...bouře...ale něžná...jestli vůbec může existovat...vidím, že ano...a je ještě i krásná...
30.11.2007 19:10:00 | Lota
sněhová vločka? něco mi to nápadně připomíná!
básen je krasna... neuveritelne dynamicka, snih dokaze mnoho!
tak uz vim, proc ho tak miluju:)
15.11.2007 21:29:00 | Kláárchen...
Nádherné umělecké dílo...jako obraz...je nádherná Petře...úplně jí cítím...
12.11.2007 19:47:00 | Lucie Teru
No jo, sníh...to je můza, viď, Vapiti? :-)
12.11.2007 15:54:00 | Chancer