Anotace: ...už je to skoro 30 let, co jsme se potkaly při odmetání sněhu...dnes ona mezi anděly...a já...s každým sněhem vzpomenu na vzácnou ženu...
"Když sněží do vlasů,
je to, jako když hnojí...",
říkala stará paní
a vykouzlila úsměv
hladivý...
Ta nedospělá
zkusila to po ní,
rozpustila copánky
a obě dvě se proměnily
ve víly...
Nechaly vločky sněhu
padat nejen do dlaní
a na nos, na rty...
nechaly vplést je
do vlasů...
Třpytil se, jiskřil
sníh
ve světle pouliční lampy...
a oči těch dvou
zpívaly
"Ódu na krásu"...
Vločka /jedna za druhou/
zamyšleně padá,
snad tu sami nebudou
jak černý ovce ze stáda :)
29.11.2007 12:14:00 | .K.r.i.s.t.y.
Vidím obě i ty vločky jak do vlasů padají.
Básnička je tak hezky obrazně napsaná,že není možné nevidět.
19.11.2007 18:20:00 | s.e.n
Myslím, že až budu u nás uklízet sníh, vzpomenu si na tuhle básničku.
19.11.2007 15:27:00 | Koprtinka
rozpuštěné copánky, v očích radostné jiskření, na bílých vločkách sněhové víly tančení...
19.11.2007 14:26:00 | Šerpík 1