Růže

Anotace: Tak jsem přemýšlela, kdy vlasně lze říci o růži, že z ní odešel definitivně život... Když ji uřízneš? když začne vadnout? když uschne? když ztratí význam?

Celé jaro jsi chodil kolem mého keře
Byla jsem plná, planých poupat
A tvé kroky byly lehké, mladistvé a pružné
Tenkrát hrozily přízemní mrazíky
A já měla ještě tak maličké a něžné trny

Za letních veder když jsem usychala žalem
Chodil's mne těšit a skrápěl jsi můj květ
Slyšela jsem tě z dálky o rudé růži vyprávět
A uvěřila jsem těm sladkým slovům o vodě
I o svobodě bez kořenů bez nocí osamění

Se sklonkem léta těžkla moje hlava
Mé trny byly ostřejší než dýka a listy šedly
Půda vysychala a já marně čekala jsem na tvůj slib
A pak jsem tě spatřila byli jste tak šťastni
Polibkem zavíral jsi její oči aby mne neviděla
Ona však chřípím vsála moji sladkou vůni

Zvonivý smích a natažená paže v letním slunci
"Já ji chci! utrhni ji pro mne! voní přece tak omamně!"
Skláníš se s nožem k mému stonku a tiše šeptáš: odpusť mi!
Jen řízni rychle drahý a pozor na mé nabroušené dýky
A drž mě pevně mám najednou hrozný strach

... dávno je večer, chladno, samota a žízeň...

Pikolík uklizí po posledních hostech pár prázdných slov
Víš když jste odešli a zapoměli na mně
Viděla jsem tu spoustu samoty a touhy a předstírané vášně
Kdosi se píchl o můj trn a zaklel a hodil do koše
Pak na mně padaly nedopalky cigaret a jedna rukavice
a použité ubrousky a taky střepy nešťastné skleničky

... neboj se můj milý mám vybranou společnost
těsně před tím, než odejdu na věčnost...

Teď vím, že růže umírá tehdy, když na ni zapomeneš...