Anotace: Klidně pište své názory.Jen tak mě to napadlo.čerpám z toho co jsem zažíval.
Koukám z okna a hudba hraje,
slzy mi krápnou na mé bradě.
Okamžik kdy vzpomínám,
v refrénu zuby bolem zatínám.
Co to jenom prožívám?
Bojím se společnosti
a zároveň vím,že samota mě ničí.
Trápím se a nemám důvod,
ty myšlenky zlé,jaký mají původ?
Jsem otrokem svých myšlenek,
pln nejistoty a domněnek.
Ale já s tím budu bojovat!!!,
Nevzdám se!!Nenechám na sobě hodovat.
Úzkosti už bylo dosti.
Vzpomínky já zahrabu, jak ohlodané kosti.
děkuju za komentík..věřím že bude lépe, když vidím tvé odhodlání:-)
03.12.2007 18:46:00 | Lady Carmila
Děkuji vám,dokážete mě opravdu povzbudit a potěšit.Cením si toho opravdu moc.
02.12.2007 13:38:00 | Replix
ty jo přeně taká stavy někdy mám nechci bejt s nikým a zárověn ani sama....nj co člověk naděla...jinak moc hezký...
22.11.2007 21:30:00 | Yukki
Je to pěkný... a jestli ses z toho dostal tak rychle jako v té básni, tak gratuluju
22.11.2007 14:28:00 | Janca.LP
Deprese... Hmm... člověk si pobrečí a časem ho to přejde. Buď nad ní zvítězí nebo se v ní utápí dál. Snad jsi zvítězil.
21.11.2007 19:58:00 | Anewue
bojuj;)
zivot je proti tomu slovu prilis bezmocny!
/pokud ho myslis vazne/
19.11.2007 22:25:00 | Kláárchen...
Hezké. TAké bych chtěl někdy zapomenout, ale vše, co v životě prožijeme, nás posouvá dál a dál a dál..., ať už to bolí či těší.
19.11.2007 21:32:00 | Vladimír P.