Anotace: Utopím zlatou rybku ve vlastním chřtánu..
..
Nahoře bloudila třináctá předtucha
..vím, že jsem kreslil
a vymýšlel prostory
kde lidé trpí nedostatkem místa
..vím, že jsem prohrál
a polykal slova
tak průzračně čistá
Dole potichu dospívá ten opožděný chlad
..vím, že jsem klamal
a boural předsudky
kde lidé trpí nedostatkem zvuku
..vím, že jsem nedoufal
v poslední osvícení
kdy podáš mi ruku
Uprostřed se dotýkáme vlastních kůží
svléknutých z kostí
a šťastných růží
bez radostí
života
..
ty bláho...zase jsi mi vyrazil dech, víš to? před umělci jako ty se člověk skloní
22.11.2007 15:58:00 | Elča
už se se nemohla dočkat tvých básniček ;) , takhle se ti povedla...
21.11.2007 17:31:00 | stmivani.na.lepsi.casy
letím, letím...abych to rychle přečetla...na jeden dech, jak se říká...a pak se zas vracím na začátek, tentokrát už pomalu, aby nic neuniklo očím...za tu první strofu tleskám. Ať je víc takových! If
21.11.2007 09:35:00 | EsmE
příjemná věcička! člověk se musí na chvilku zastavit a nasávat atmosféru nezvyklých obrazů :)
"Dole potichu dospívá ten opožděný chlad
..vím, že jsem klamal
a boural předsudky
kde lidé trpí nedostatkem zvuku"
20.11.2007 21:15:00 | Boscai
Uff!
20.11.2007 20:52:00 | Trdlo