S hlavou skloněnou
Klečím tu před Tebou
V touze vyprosit si odpověď
Byl jsi štědrý posledních pár let
Tak dovol mi to nezkazit
Nevědomostí
Pýchou
Bezohledností
Sobectvím
Nebo nicneděláním
Je zvláštní
Když člověk nemá co ztratit
Bojuje hrdě za svou víru
Je zvláštní
Když už něco má
Mnohem častěji váhá
Vzdává víru
Volí jistotu
Zapomíná
Ztrácí pokoru
A tak klečím tu před Tebou
S hlavou skloněnou
Ne nevzdávám se
Jen nevím kudy dál
Správně
Hrdě
Prospěšně
Ne jen pro mě
Dosud jsem netušila
Že takové situace jsou
Teď dotýkám se Tě
Živote
Jsi tak blízko
Neubližuješ mi
Jen dáváš tolik možností
A svobodu
Kterou jsem neznala
To váhání
Zůstat v oplocené zahradě
Nebo letět divočinou …
Tak kde najít
Bezpečí
A odpověď
Pro duši plačící?
To je krásná báseň...
Nebreč, ty má dušičko,
najdu tvoje srdíčko,
najdu všechny poztrácené slzy,
neplač, mně to taky mrzí!
29.11.2007 18:02:00 | .K.r.i.s.t.y.
Je zvláštní
Když člověk nemá co ztratit
Bojuje hrdě za svou víru
Pravda jest.A jakmile má co ztratit,tak za to něco ,tolik nebojuje:-(
Hezké báseň:-(
24.11.2007 14:34:00 | Replix
Nádherná prožitá báseň... Moje rada: dát na misky vah jistotu oplocené zahrady a divočinu, oboje svojí svobodou a láskou udržovat v rovnováze... myslím, že by mohlo přijít uspokojení, které Ti moc přeji :-) Supertip
23.11.2007 20:24:00 | Levandule
Beepat...To je tak krásné...Přála bych ti , abys našla odpovědi a útěchu pro svou dušičku...bolelo mě u toho u srdce...Verše jsou moc poutavé...
23.11.2007 18:18:00 | Lady Carmila
..jak potěšit duši plačící?...snad jen otřít ty slané kapičky...hrdě se podívat na svůj život zpět a říci: Tak můj milý živote!...nyní už začnu svůj život žít....přesně tak, jak dlouho o tom sním....
Seber se a utíkej...do lesů či jen tak ven....čerstvý vítr zažene... všechny chmury...to mi věř! :-)
23.11.2007 13:48:00 | Aniba