Okolečkovaná

Dům, v něm okno zatažené,
a za ním sedím já
v kolečkovém křesle.
Sám, najednou nikdo z přátel nemá čas,
nezvoní telefon, snad ztratili hlas?!

Ticho, v novinách jen strohá zpráva
černým perem vepsaná,
„Mistr Úspěch havaroval,
jeho stav je kritický.
Páteř těžce poraněná,
na vždy bude invalida.“

Ptám se tedy druhého Já,
to snad bude chytřejší!
„Proč mě všichni odepsali?
Pro mě další šance není?
Nohy sice dosloužily,
ale život neskončil!“

Já mi na to odvětilo,
„Jsi schovaný za závěsem,
tam tě nikdo nevidí!
Odhrň ho, vyjeď z dveří do ulic,
nastav mokrému slunci svoji líc,
začni tančit mezi kapkami suchého deště!
A s gustem vrážej do lidí,
si přece úspěch,
každý tě rád uvidí!“