O jednom drahém srdci a svítání, které přišlo ze západu
O jednom drahém srdci a svítání, které přišlo ze západu
Anotace: Mé nehodné, ale drahé sestře...
Je těžké říct, kdy to začalo,
možná tehdy, když padalo listí
Možná už tehdy pohladil mě po tváři stín tvé duše,
aby zas zmizel kdesi v nenávratnu.
Možná už tehdy vyhrávali v amplionech táhlé melodie o slunci
a možná jsem to všechno jen zapomněla
Je těžké uvědomit si, kdy jsem se poprvé probudila z letargie,
roztáhla záclony na oknech
a rozhodla se vysvobodit je z šedi, co na nich ulpěla za několik zim
Byly lehce ožehlé,
asi jak se do nich opřel pohled tvých skelných očí,
často jsi v horečce blouznila
Cáry mraků nad obzorem se třepily
a mě napadlo přirovnat je k tvému srdci
Pak jsem dlouho sedávala s rukama složenýma v klíně
a poslouchala jak se venku straky hašteří o ztracený prstýnek
Možná mi kdysi vypadl z kapsy,
možná, když jsme se vraceli z plesu
Byla jsi tak krásná s loknami černých vlasů
Vždycky jsi to věděla a nikdy sis toho nevážila,
už to bývalo příliš
Lidé pak chodili po ulici a ukazovali na tebe prstem
„Podívejte se, jak je pyšná!“ volali
Snažila jsem se ti to vysvětit, nebo možná spíš sobě,
ale ani jedna jsme neposlouchali
Vypadala jsi jako vlaštovka, která odlétá na jih,
toho posledního rána
Dívala jsem se, jak se usmíváš
Vysoko nad námi svítalo
Nikdy jsem necítila nic omamnějšího, než vůni květů
které jsem ti toho rána položila na rakev
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ten svetr z frcu nech jiným a sama si vem nový. Krásně hebounký a teplý a ve všech barvách duhy. Určitě ti bude slušet :-)
Já tě mám taky moc ráda. (zvlášť, když kecáš :-))
Pac a pusu, Sluníčko moje sedmitečný :-)
26.12.2007 19:23:00 | Lisa.Ginmi
Je skvělá.
Ach jo, sestřičko, vrků, vrků... Asi blázním. Chtěla bych jen psát a psát a psát - a kašlat na to, co to všechno znamená. A kašlat na to, co v tom najdou jiní. A kašlat na všechna úmorná rána a pondělí (a pak že začátek je něco optimistického... Zase se nás pokoušejí napálit, něco nám nalhat. Ale co, už nejsme prvňáci v pletených čepičkách od babičky, s velkou taškou plnou písmenek a svačiny a naděje, že nás mají všichni rádi a všichni jsou pravdomluvní jak slovo Boží. Ostatně, to taky lže, moc dlouho kolovalo a teď je jak svetr, který je potřetí ve frcu).
Moc čtu a moc kecám a moc píšu a nic z toho není podstatné
Ale co je, že ano
Asi to, že tě mám ráda, sestřičko moje milovaná.
12.12.2007 18:53:00 | Alea - kometa kdovíco přinese
Přidje mi to zase jako trochu jiný způsob psaní,než většinou čtu. Líbí se mi hlavně ta poslední věta, která to všechno nějak podtrhne.
10.12.2007 22:02:00 | kucky
Opět bych ráda požádala o vaše komentáře. Tipy nebo odsouzení do větru mi nic neříkají a netěší mě :-)
30.11.2007 11:47:00 | Lisa.Ginmi
