Anotace: Tak ... prostě mě napadlo ...
Stáváš pod mými okny
Vždycky jsi tam stál
To jen já se schovávala do tmy
Když život se mi smál
Stydím se, že hledám Tě
A Ty jsi přitom tu
Je směšné žít v samotě
A nepustit Tě do bytu
Jsi milosrdný vím
Čekáš až pochopím
Mé slzy v perly radosti měníš
A protože stále nechápu … sněžíš …
30.12.2007 22:05:00 Dračičák
Napadla mě taková duchovní asociační metafora, která možná ani nebyla v plánu. Milosrdný, sněžíš, Ježíš.
Ale zpět ke komentáři. Pěkné, moc pěkné dílko:-)
30.12.2007 17:50:00 Cecilka
někdy je těžké
najít pochopení...
chladivě sněží...
oči přivíráš...
a přitom v dlaních
láska k proteplení...
snad díky ní se
teď už...usmíváš...
:o)
26.12.2007 00:07:00 Bean
proc???
ptam se sebe sam..
strida se realita..potom klam..
kdyz tolik lasky je tu k mani..
proc????
nezustva v nasich dlanich..
proteče..
jen tak mezi prsty
a srdce pláče..oč tu běží?
v slzách kdys milovaný smáčen
a venku..
tiše sněží...
smekam..
(japato ze sem tudle perlu prehledl..?!)
03.12.2007 17:51:00 Šerpík 1
Když se ti život bude zase smát,
tak se mu taky směj a třeba sněhuláka uplácej.
Vždyť sněží :o)