Anotace: Tak trochu pocta a tak trochu možná zneuctění (ne úmyslné) jisté básně Václava Hraběte, mého milovaného básníka.
Mám na výběr
Já vím
Skočit
Neskočit
Padat
Nepadat
Tak už padej!
Měla jsem skočit pro rohlíky
A neskočila
Za úplňku lidé šílí
Ale není úplněk
A není noc
Je před polednem a slunečno
Co jsi pila
Co jsi dýchala
Nic
Nic
Skelné oči mám
Od horečky
Je bez sebe Šílí
Zavolejte doktora
No ten tomu pomůže maminky moje
Vidím každou z vás čtyřikrát
A je vás celé stádo
Stádo jako slonů sloníků
Troubení
Praskání bambusu
Džungle se třese
Dus dus dus dus
Zbláznila se Šílí
Ne nechci si hrát s panenkou
Panenky jsou strašidelný
Mrtvý plastový miminka a děti
Zombíččátka
Je potrhlá Šílí
Pak jsem se asi vzbudila
Ta chvíle stačila
Zhoupnul se svět
Vím
Jsem potrhlá
Šílím
Některý básník jde právě naposled po bulváru v dešti
Má drahá, dražší, nejdražší sestro... Tahle báseň je prostě skvost. Je krásně potrhlá a rozkošně šílená. Věřím, že ani sám mistr Hrabě (jehož dokonalosti ovšem ani ty nedosahuješ:-)) by se neurazil.
17.12.2007 14:18:00 | Lisa.Ginmi