Zpověď samotáře

Klečí
pod žernovy
božích mlýnů.
Zpovídá své lži,
popravdě,
zpola
černým mrakům.

Kostelních svíc
větví dlouhý stín,
ukřižoval dlaně
kolstojících
vezdejších borovic.

Nebe pláče podvečerem,
ohýnek suše
štípe pod víčky.
Oblaka hořců
zavila se
v hříších opadlých
z květnaté duše.

Doznívá chór,
dálnice za kopcem
stojí,
zaběhlých psů sbor
dovyl.

Poslouchám ticho
a hledám
otázky na odpovědi.