Anotace: Pestrost přebarevných zdí mi jen ukazovala, jaká tma ve mně zbyla
Sbírka: Od A do Z
Jako ztratila bych řeč
v přebarevných zdech.
Jako by neúprosná křeč
brzdila můj dech.
Jako by slzy úlevy
chtěly utopit mě samu.
Bez sebemenší prodlevy
mít ze mě mořskou pannu.
Jako ryba v akváriu
naplněném hořkou vodou.
Pocit, že když se nenapiju,
utopím se vlastní touhou!
Jako noci bez měsíce
děsil mě ten pocit,
trvající po tisíce
neprospaných nocí.
Asi nejhezčí a taky dost smutná báseň, co jsem tu kdy četl!
27.05.2013 16:01:59 | Muta cum liquida
Moc děkuji za komentář i tip!:-)
Smutná je. Psaní je ale v takových chvílích tím nejlepším rádcem i přítelem..:-)
27.05.2013 22:03:46 | Mia